KDO JE MATOUŠ ZEMEK

Každý člověk touží po dobru. Háček je v tom, že každý za dobro považuje něco jiného. Já osobně věřím tomu, že kategorie dobra a zla leží mimo nás lidi, my nerozhodujeme o tom, co je dobré a špatné. Můžeme to jen poznávat. A já jsem ve svém životě poznal, že tím největším dobrem, které stojí mimo nás lidi, je osoba - Bůh. Hlásím se ke křesťanství, které pro mě není jen prázdným náboženstvím, ale především osobním vztahem s Bohem a lidmi. A jsem přesvědčený o tom, že křesťanství má mnoho co nabídnout každému, kdo se vztahu s Bohem otevře. Nehodlám ale nikomu svou víru vnucovat. Budu mluvit jen o tom, co konkrétního přináší mně a jaký dává smysl mému chápání světa. Důvodem toho, proč tolik lidí v Boha nevěří, je to, že mají o Bohu a náboženství zkreslenou představu (v takového boha, kterého si mnozí představují, nevěřím ani já). V křesťanství jsem objevil netušeně hluboký poklad a o ten bych se rád podělil s ostatními lidmi. Budu tady proto sdílet svoje osobní zkušenosti s tímto podivuhodným náboženstvím, především ale zkušenosti ze vztahu s Bohem, protože křesťanství je ve své podstatě o vztazích. Budu rád za sdílení zkušeností vašich a to i v případě, že se od těch mých liší.

Podle mě vztahy jsou základem všeho. Všechno funguje ve vztazích. Proto se o fungování vztahů v poslední době hodně zajímám. To, jaké máme vztahy, totiž určuje to, jak jsme v životě šťastní nebo nešťastní. A vztahy můžeme ovlivňovat buď pozitivně nebo negativně. 

Vzhledem k mým rolím jsou středem mého zájmu vztahy manželství (nebo partnerství na obecné rovině) a rodičovství zahrnující tu nejlepší možnou výchovu (mám úžasnou rodinku, která je pro mě hrozně moc důležitá). Zajímám se ale o fungování vztahů obecně, o to, jak fungují, co je ovlivňuje, co jim škodí a co je buduje. A o svoje postřehy bych se tady rád podělil. 

Rád přemýšlím nad tím, jak věci fungují a jak by mohly fungovat lépe. Chci svůj život zasvětit hledání pravdy. Velkým tématem pro mě je rozdíl mezi objektivní, na lidech nezávislou pravdou a vlastním názorem nebo pohledem někdy označovaným jako "moje" nebo "tvoje pravda" - neexistuje větší nesmysl, než že každý má svou pravdu; dá se maximálně říct, že každý má svůj pohled na věc; pravda je jen jedna. A tu můžeme buď hledat a nebo za obecnou pravdu považovat svůj vlastní názor. Zásadním východiskem hledání pravdy je připouštět možnost, že se mohu mýlit, a někdy je těžké opustit svoje přesvědčení, když člověk pozná, že se nezakládalo na pravdě. K tomu je zapotřebí pokora. A pýcha vyniká v tom, že se skrývá před svým nositelem. Odměnou za nalezení pravdy je moudrost. O tu bych rád usiloval. A to společně s lidmi, kterých si vážím. Protože člověk málokdy objeví pravdu a moudrost sám.

Moc bych si přál, abych mohl být člověkem, jehož názor má určitou váhu. Právě proto se snažím své postoje velmi promýšlet a hlavně také hodně studovat. Mám rozporuplné pocity ohledně školy a vzdělávacího systému u nás (tomu se budu určitě taky věnovat). Škola mě totiž naučila velmi málo praktických věcí pro skutečný život. Nezavrhuji však vzdělávání obecně. Myslím si, že škola často na děti působí v oblasti vzdělávání kontraproduktivně. Děti získávají k učení nechuť. I u mě tomu nebylo jinak. Ale vzdělávání obecně považuji za velmi důležité, protože objevování nových věcí máme jako lidé v krvi a posouvá nás dál. A protože ze školy si spoustu věcí nepamatuji, vzhledem k tomu, že jsem je díky její metodě předávání vědomostí po splnění příslušných podmínek úspěšně vypustil z hlavy jako naprosto nepotřebné informace pro život, v současnosti si k informacím, které se učí ve škole, nacházím svou vlastní cestu, která mi dává smysl. Začínám se ty věci, které jsem už zapomněl, učit znovu, tentokrát ale s chutí a nadšením. A jsou to právě informace, jejichž množství a kvalita určuje váhu postoje člověka.

Každý den se snažím přemýšlet nad tím, jak být lepším člověkem. Mám spoustu zlozvyků, charakterových nedostatků a dělám chyby. Rozhodl jsem se každý den s nimi bojovat. Zbavit se těch, u kterých je to možné, a s těmi, u kterých to možné není, alespoň bojovat celoživotně a nikdy se nevzdat. Dokonalosti nejde během pozemského života dosáhnout. Ale jde o ni usilovat.

Zajímá mě také, jakým konkrétním způsobem mohu já přispět společnosti. Jelikož je pro mě důležité pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují a nedokážou si pomoct sami, zvolil jsem si povolání sociálního pracovníka. Chtěl bych ale být užitečný všem lidem, se kterými se setkám. Rád bych pomáhal i ostatním stát se lepšími lidmi a to především vlastním příkladem, protože ty v dnešní době žalostně chybí. 

Důležitým tématem pro mě v poslední době je také moje občanská odpovědnost. Dřív jsem se o politiku absolutně nezajímal. Dodnes mi politika přijde vesměs velmi odpudivá, ale dospěl jsem k tomu, že za to mohou lidé, kteří ji dělají a zjevně ji nedělají dobře soudě podle vztahu většiny společnosti k politice. Politika ale nejde označit jako špatná obecně. Politika znamená to, jak my rozhodujeme o tom, jak bude naše okolí vypadat a fungovat. A to se týká každého člověka. Vzhledem k tomu, že jsem ale celý život žil jako politický ignorant, spoustu základních věcí ve fungování politiky neznám. Rád bych se vydal cestou, kdy budu jako začátečník postupně pronikat do věcí fungování politiky, jako naivní člověk věřící v to, že politika může fungovat i dobře. Rád bych převzal svůj díl odpovědnosti a postupně z vlastní zkušenosti i s pomocí blízkých lidí objevil, kde leží jádro problému, proč věci nefungují. Svou cestu tady budu postupně popisovat a sdělovat, na co jsem při ní přišel. A opět, budu moc rád za vaše vlastní zkušenosti a poznatky, jelikož v téhle oblasti se mám hodně co učit. Jsem možná v mnoha věcech naivní, ale idealismus za slabinu nepovažuji. Slabinou může být maximálně absence zkušeností, ale ty se časem dají nasbírat.

Přál bych si stát se člověkem, na kterého se lidé mohou spolehnout, kdo jim bude přínosem a inspirací, o koho se můžou opřít. Chci být přínosem na prvním místě svojí rodině, přátelům, ale také kolegům, sousedům a ve výsledku všem, se kterými kdy přijdu do kontaktu.

Začínám se také pozvolna zajímat o historii, především o tu českou, jelikož jsem dospěl k tomu, že naše národní identita je také něco, co nás hluboce ovlivňuje, aniž si to uvědomujeme. A národní identita vznikala po celá staletí, ovlivnily ji klíčové události. Ve škole mě sice dějepis bavil, ačkoli jsem jako spousta jiných nesnášel memorování různých letopočtů (tehdy mi učit se je nedávalo vůbec žádný smysl). Zajímaly mě ale vždy právě ty souvislosti. Na druhou stranu jsem historii nikdy nepovažoval za něco, co by mělo být podstatné pro můj osobní soukromý život. Postupně jsem ale dospěl k tomu, že i můj osobní život ovlivňuje právě mentalita národa, to, jak se k sobě ve společnosti chováme, a tu zase ovlivnila právě historie. Chtěl bych hlouběji porozumět českému národu, a proto musím lépe poznat jeho dějiny. Lépe, než mě to naučila škola.

Na českém národu mi hodně záleží. Moc bych si přál, aby se napřímil. Je mezi námi hodně hořkosti, vzájemného opovrhování a odsuzování. Chybí vzájemné porozumění, empatie a rozumný dialog. Asi jediná chvíle, kdy se český národ dokáže sjednotit je při mistrovství světa v hokeji. A to mi přijde málo. Věřím, že ten potenciál máme a nezřídka vidím i ochotu si vzájemně pomoct. Přál bych si, aby to nebyly výjimky. Mým snem je hrdý a šťastný český národ.

A teď z trochu lehčího soudku. Když už jsem zmínil sen, snění obecně bude mým dalším velkým tématem na mém blogu. Jsem totiž na rozdíl od velmi rozšířeného názoru přesvědčený o tom, že snění má pro nás velkou hodnotu. Podrobněji se tomu budu věnovat v jednotlivých článcích, k jejichž prostudování vás tímto zvu.

Proto budu možná velkou část blogu věnovat fantazii. A to jak svojí (pracuji na vlastním románu), tak již prosazeným a mnohdy populárním dílům. Jsem například velkým fanouškem Star wars. A dokážu ukázat, že i takovéto příběhy mohou mít naprosto praktický význam v našich životech. A že snění rozhodně není na škodu (mimo jiné proto jsou především fantastické filmy tolik populární). Ale o tom později.

Ještě dodám, že největší formou odpočinku pro mě je hraní PC her (ne, nevyrostl jsem z toho 😄). Ale to právě souvisí s mým okouzlením fantazií a ve hře jí máte vizuálně před sebou a můžete jí přímo ovlivňovat na rozdíl třeba od filmu nebo knihy. A když si chci odpočinout vyloženě pasivně, pustím si právě nějaký film, případně seriál, ideálně fantasy nebo sci-fi, ale nepohrdnu ani akčním filmem (především první díly Rychle a zběsile jsou srdeční záležitostí). 

Hlavně v minulosti byla mým velkým koníčkem hip-hopová kultura a především rap a tanec, kterým jsem se sám aktivně věnoval. Dnes už se moc rapu ani tanci nevěnuji (i když občas se mi zasteskne a nevylučuji ani nové tracky v budoucnu), jelikož už na to není tolik prostoru a jsou dnes pro mě důležitější jiné věci. Ale je možné, že i tohle téma se na mém blogu objeví. Tanec mi chybí možná víc, ale také na něj není prostor (učil jsem se hip-hop, c-walk, new style, break dance). S manželkou rádi tancujeme také klasické tance a latinu (i na to ale bohužel není tolik prostoru). Z podobného soudku jako hip-hop s podobně skromnou mírou časové investice je ještě mým koníčkem skateboarding. Kromě něj mě sport prakticky míjí.

Kromě hip-hopu (dřív jsem skládal také hip-hopové instrumentály) se mi hodně líbí filmová hudba, zvlášť taková, ze které má člověk husí kůži (asi nejvíc mě oslovila hudba ze seriálu Naruto, který mimochodem patří mezi moje nejoblíbenější seriály). Kromě ní se mi v posledních letech ještě začala hodně líbit středověká hudba, konkrétně středověké dudy, nově i niněra. 

Co se týče mých skromných hudebních schopností, učil jsem se na klavír, sám jsem se naučil na zobcovou flétnu a irskou flétnu a učím se také hrát na šalmaj. Hraní se ale věnuji spíš okrajově jen tak pro radost. Většinu času věnuji jiným věcem popsaným výše, které pro mě mají větší prioritu.

Asi na to mám nějakou úchylku nebo co, ale strašně mě baví slovní hříčky, hry s rýmy a významy slov. Zatím nedokážu říct, jestli zrovna tohle má nějaký praktický význam, každopádně mě to baví 🙂(a někdy tím lezu na nervy manželce 😄).

Pokud jste dočetli, až sem, snad jsem vás alespoň něčím zaujal. Pokud se ke mě někdo na mojí cestě hledání a zkoumání pravdy přidá, budu nejvíc nejradši 🙂 Ve dvou (a více) se to vždy lépe táhne. Budu ale velmi rád, pokud se diskuse ponesou v konstruktivním duchu a nenecháme se vláčet emocemi. Názor druhého jde vyslechnout a okomentovat i bez urážek, ponižování a vulgarismů (které jsou v diskuzích bohužel tak časté). A jak už jsem říkal na začátku, budu velmi rád za osobní rozhovor na některé z témat, které tu najdete.

This is the way. Ať vás provází Síla.

Matouš Zemek