V čem vidím smysl života

Co to vlastně je smysl? Podle mě smysl je v tom, co vidíme jako konečný stav dokonalosti, něco, o co usilujeme, poslání, odpověď na otázku, proč tu vlastně jsme. A co je podle mě smyslem života všech lidí? Proč se na jedné nepatrné tečce uprostřed vesmíru odehrává něco tak dramatického, co jinde ve známém vesmíru nemá obdoby?

Jak už jsem naznačil, smysl tkví v konečném stavu, v cíli. Cílem každého člověka je, aby byl šťastný, aby mu nic nechybělo, aby měl naplněné všechny potřeby (aby neměl hlad, žízeň, nebyl nemocný, necítil bolest, aby byl uznávaný, přijatý, aby byl užitečný, aby měl všeho dostatek). Vidíme kolem sebe a můžeme se o tom hojně poučit i z historie, že my lidé dosáhnout takového stavu nejsme schopni, přestože se o to ze všech sil snažíme (je to cílem veškeré lidské činnosti).

Já věřím ale tomu, že tu je Někdo, kdo nás do tohoto stavu dokáže přivést. V tuhle chvíli čeká na to, až lidstvo uplatní svůj nejlepší potenciál, až svůj život prožijí všichni lidé, kteří jsou největším přínosem společnosti. Ten Někdo mimochodem dopouští i to, aby zde byli nejen lidé, kteří pomoc poskytují a jsou užiteční, ale i ti, kteří společnosti žádným přínosem nejsou a naopak pomoc potřebují - ti jsou tu proto, aby ti druzí dostali příležitost pomáhat, příležitost uplatnit svůj potenciál. Až lidstvo svůj největší potenciál uplatní, až už nic dalšího dobrého nebude moct přijít a se světem už to nebude moct jít ještě dál z kopce, ten Někdo přijde sám a přijde to tu ukončit. Ale ne proto, aby byl konec všemu. On totiž pozve ty, kdo svůj potenciál uplatňovali, aby se účastnili jeho nového projektu, kde už nebudou existovat nenaplněné potřeby, kde budou všichni nepředstavitelně šťastní a který bude bez konce.

Proto já osobně vidím smysl v tom, dokud On nepřijde, abychom se všichni snažili vzájemně dosáhnout toho stavu, kdy bude každý šťastný a bude mít naplněné všechny potřeby. Nemáme se o to snažit jako jednotlivci, každý u sebe (jako je cesta egoismu), ale u druhých, společně. Je jasné, že toho stavu nikdy nedosáhneme jako lidé. Ale máme o něj usilovat. Snažit se vzájemně naplňovat své potřeby. A až jednoho dne On přijde, aby posoudil, jak se komu dařilo naplnit svůj potenciál, abychom patřili mezi ty, kterým řekne: 

"Na tebe jsem hrdý. Pojď a připoj se k nám."