O snění

Může být fantazie něčím praktická? Já se domnívám, že rozhodně ano! Žijeme v šedém porušeném světě. Vidíme kolem sebe samé utrpení, zlo a smrt. A když už ne tak extrémně, ve všedním životě máme každodenní starosti, omezení, povinnosti, námahu, únavu. Člověk hledá cesty, jak se s veškerou tou zátěží a stresem vyrovnat. Fantazie je jednou z mnoha cest.

Hodně lidí má snění za něco méněcenného. Žádný praktický užitek nevidí. Mají za to, že nás jen odvádí od reality. Vysmívají se tomu, pohrdají tím jako něčím naprosto nepraktickým pro život. Slovo snílek je nadávkou. Já bych se teď rád pokusil popsat, proč to podle mě méněcenné není a že to může mít i konkrétní reálný dopad na náš život, naše prožívání, na to, jak se cítíme.

Praktický význam fantazie

Nedávno jsem psal o fungování many - naší vnitřní psychické energie (odkaz zde). A zatímco světské starosti tvoří černé díry, které nám energii vysávají, naše záliby a radosti tvoří v tom vesmíru jakési hvězdy - zdroje many. A fantazie je jedním z těch zdrojů. Je způsobem, jak se vyrovnat s tím, jak nás tenhle zkažený svět zatěžuje. Je určitou protiváhou. Pomáhá nezbláznit se z toho všeho, udržet si zdravý rozum.

Jsem přesvědčený, že snění má reálný dopad. Když člověk sní o tom, jaký by svět mohl být, mozek se na tuto představu nastaví a začne do těla uvolňovat hormon štěstí, který reálně ovlivní to, jak se cítíme. Je to zároveň zdroj naší motivace. Představy lepšího světa, které se nám rodí v mysli, se stávají magnety, které nás přitahují a reálně ovlivňují naše jednání, to, o co se v životě snažíme.

Já jsem ale v tomhle článku nechtěl ani tolik psát o snění obecně (včetně vizí, snění o budoucnosti, představy o vztazích a podobně), ale konkrétně o fikci jako literárním a filmovém žánru. Lidi fascinují příběhy (proto tolik času tráví u obrazovek, případně u knih). Určitě existují lidé, které fikce neoslovuje, nic jim neříká. Já ale patřím mezi lidi, kterých se fantasy příběhy hluboce dotýkají. Jsem totiž přesvědčený, že fantazie má ještě mnohem hlubší kořen, než se může na první pohled zdát.

Duchovní pozadí fantazie

Hodně to souvisí i s mou křesťanskou vírou. My skutečně žijeme v porušeném světě. Lidi odmítli Boha a jeho království jakožto nejvyšší dobro a od té doby žijí ve světě, kde dobro chybí (ne zcela, ale z velké části). Byli jsme vyhnáni z Ráje na zem. Ale ne napořád. Bůh nás volá zpátky domů. A právě fantazie je podle mého přesvědčení projevem jeho volání. To, jaký svět bychom si přáli, bez jakýchkoli omezení, to všechno je náznak toho, jaké by to mohlo být v nebi (více zde). Zároveň jsem přesvědčený o tom, že celý duchovní svět je bojištěm, kde se odehrává boj dobra se zlem. Boj o lidské duše. Boj, který bojujeme i my. Přidáme se na stranu Boha? Uvěříme, že on je tím největším dobrem a chce dobro pro nás? A nebo tuhle představu odmítneme a přidáme se tím na stranu satana, který usiluje o svržení Boží vlády? Každý den, když se rozhodujeme v morálních otázkách, bojujeme více či méně úspěšně se zlem. A tenhle boj by se dal nádherně vykreslit právě jako fantastický svět, kde existuje nadpřirozená moc, fascinující tvorové a kde my účinkujeme jako válečníci, hrdinové.

Od stvoření světa, člověka, prvotní hřích a vyhnání z Ráje, přes vyvolení a příběh Izraele, život, smrt a vzkříšení Ježíše, novodobé dějiny až po současnost, to vše tvoří jeden velký Příběh (teologicky se tomu říká dějiny spásy). Příběh lidstva, člověka. Odkud kráčí a kam směřuje (tím se zabývá filozofie a teologie, podle mnohých také neužitečné obory). Z tohohle velkého Příběhu se inspirují veškeré ostatní příběhy. A jelikož se zakládají na tom jednom velkém skutečném Příběhu, proto nás tak fascinují a přitahují. Jsem přesvědčený, že dobrý příběh je dobrý proto, že se více podobá tomu velkému Příběhu. Čím více se podobá, tím je lepší. Všimněte si, že základem úplně každého příběhu je boj dobra se zlem. A že většina příběhů končí dobrým koncem. Dobro zvítězí nad zlem. Proč se nám to tolik líbí? Protože to odráží skutečný Příběh, kdy jsme povoláni k Dobru a kdy Zlo nebude mít poslední slovo.

Domnívám se, že fantazie se dotýká nejhlubšího jádra duše člověka. Proto nás ty příběhy tolik fascinují. Proto jsou narvaná kina, proto lidé tolik času tráví u seriálů, proto jsou tolik populární PC hry. Ty hry jsou za mě ještě lepší v tom, že vám přiblíží, jaké to je být hrdinou (konkrétně tedy RPG - hry na hrdiny). Podle mě je radostnou zprávou fakt, že si na ty hrdiny nemusíme jen hrát. My jimi jsme. Jen nám to šedá a nudná realita často ztěžuje vidět.

Boží obraz v člověku - každý z nás je hrdinou

Bůh stvořil člověka jako svůj obraz. To znamená, že do něj při stvoření vložil to nejlepší ze své role, osobnosti. Jsme Bohem povoláni k tomu, abychom byli jako on, abychom obrazně řečeno byli králi a královnami, kteří se poctivě starají o to, co jim bylo svěřeno. Zároveň se při křtu křesťan stává Ježíšovým rytířem, přijímá od něho milosti, sílu pro boj se zlem.

Proto to, že muži mají touhu a sklony stávat se bojovníky (silnými, statečnými), že mají touhu stát se otci a ženy mají touhu být princeznami (v hloubi duše), královnami a matkami, být krásné, tohle všechno je projevem Božího obrazu v nás. Veškeré archetypy vychází z tohoto obrazu a z velkého Příběhu.

A pro mě praktický význam plynoucí z fantazie spočívá v uvědomělém každodenním prožívání tohohle obrazu. Vnímání, že jsem někým víc než nevýznamným člověkem žijícím bezvýznamný život v zapadlém městě v zapadlé zemi na nepatrné planetce ve vesmíru, který jednou umře a zbyde z něj jen prach. Vnímání, že jsem Bohem chtěný, jedinečný, vyvolený k tomu, abych se spolu s ním podílel na boji se zlem. Obdařený nadpřirozenou silou (která se reálně může i projevit, když si to Bůh přeje, v podobě zázraku). Jsem Jeho rytířem, jsem povolaný k tomu být silný a nenechat se ovládnout svými sobeckými sklony, překonat se, bojovat. No a pokud vás fantasy a sci-fi baví tak jako mě, můžete si tenhle každodenní boj klidně představit jako souboj ve světě třeba Star wars, Pána prstenů, Zaklínače, Harryho Pottera nebo jiných populárních děl. Když se vám to podaří, můžete prožívat každý den jako velké dobrodružství a žádný den už pro vás nebude šedý, žádná povinnost nebude nudná, jelikož jste hrdinou. Vy si na něj nehrajete. Vy jím jste. S tím, že teď si to můžeme jen představovat, ale až jednou tenhle fyzický svět skončí a Bůh obnoví svoje království, už to nebudou jen představy, ale skutečnost.

Každý den žiju svůj vlastní příběh. To mi dodává neskutečnou vnitřní energii. A to je za mě největším přínosem fantazie.

P. S. Snění má ovšem reálně i svou stinnou stránku. Kritika snílků se zakládá na pravdivém faktu, že snění láká k úniku z tohoto světa, což může vést k nesoustředěnosti na přítomný okamžik. To skutečně může být na škodu a je potřeba s tím bojovat. Není jednoduché toto vyvážit. Nežít jen nudnou a všední šedou realitu povinností, ale zároveň nežít svým duchem jinde ve vymyšlených světech, když je potřeba být tady a teď. Tyhle věci skloubit občas bývá uměním. Přijde mi například smutný fakt, že jsou lidé, kteří jsou schopni celé dny trávit hraním PC her a takhle strávit třeba velký kus života. Člověk je povolán k něčemu většímu. Jsem přesvědčen, že snění je dar. A že u filmu, seriálu či hry se dá parádně zrelaxovat. Ale trávit u obrazovky celé dny skutečně není ta cesta, jak tenhle dar využívat. (Takže se koukněte na Matrix, abyste si uvědomili, že nechcete zůstat uvěznění ve fiktivním světě a pak se ale zvedněte z gauče a běžte doma uklidit, umýt nádobí nebo vynést smetí 😄)