Láska

Dnes je pojem láska už značně zprofanovaný a vyprázdněný. Byl zredukován na příjemné pocity spojené se zamilovaností. To je to, co si většina lidí dnes představí pod pojmem láska. Na prvním místě chci říct, že láska není totéž co zamilovanost. Láska je něco mnohem hlubšího a trvalejšího. A také ten pojem nezahrnuje pouze partnerskou lásku.

Láska není totéž, co zamilovanost

Každý člověk má zkušenost se zamilovaností. Zamilovanost je krátké období (uvádí se cca 2-3 roky), které má pomoci položit základ trvalejšího vztahu. Během tohoto období se cítíme k protějšku neuvěřitelně přitahováni, ignorujeme jeho nedostatky a neustále na něj myslíme. Najednou máme nezpochybnitelnou jistotu, že to je konečně ten pravý, se kterým už stoprocentně strávíme zbytek života. Bohužel, není to tak samospásné. Pokud se nám nepodaří během tohoto období objevit skutečnou lásku, zamilovanost vyprchá jako pára nad hrncem. Zvykneme si na sebe a najednou už nám nic nebrání vidět chyby toho druhého, nejčastěji v naprostých banalitách, díky kterým se rozhádáme a vztah končí v troskách.

Láska, to není ten valentýnský kýč plný růžových srdíček. Zamilovanost, tu si nevybíráme. Přijde sama, kdy chce, a klidně u náhodného člověka. Na druhou stranu láska, to je úkon naší svobodné vůle. Já se vědomě rozhoduji pro to, že tohoto člověka budu milovat. A pokud s ním skutečně chci strávit celý zbytek života, budu toto rozhodnutí muset činit znovu každý den. Už mě nebude pohánět zamilovanost.

Láska je rozhodnutím

Láska, to je na prvním místě oběť. Je to rozhodnutí činit toho druhého šťastným bez ohledu na to, co z toho budu mít já nebo co mě to bude stát. V tom se láska radikálně liší od zamilovanosti, která touží druhého vlastnit. Láska znamená vzdávat se vlastního pohodlí pro dobro druhého člověka. Dýchat pro něj. Být jeho rukama, nohama. Láska miluje druhého ne pro to, jaký je, ale bez ohledu na to, jaký je. Fyzická krása pomine. Nelze druhého milovat kvůli jeho kráse. Pokud na něco má velký talent, nelze ho milovat pro ten talent. Může přijít úraz, který mu doživotně znemožní dál se věnovat činnosti, pro kterou jsme se do něj zamilovali. Láska musí mít hlubší základ. Spousta lidí se rozvádí kvůli tomu, že důvodem jejich svatby nebyla skutečná láska.

Ano, vztah je věcí obou, oba dva na něm musí pracovat. Přesto lze milovat i člověka, který mou lásku neopětuje, dokonce také člověka, který mě nesnáší. Ovšem pozor, láska neznamená nechat se využívat a ponižovat. Milující člověk si váží také sám sebe. Láska však obnáší také odpuštění. To je něco, co mnohým z nás nejde. Předpokladem je, že aby druhý mohl začít znovu, musím mu nejprve já tu šanci dát. Lásku v druhém člověku nelze probudit tím, že na něj budu řvát kvůli tomu, co provedl, nebo ho jakkoli jinak trestat. Nejpřímější cestou je prokazovat mu neustále mou lásku a doufat, že to pohne s jeho srdcem. To spousta lidí stále nechápe. A ani se nedivím. Nebyl nikdo, kdo by je to naučil. Sami v dětství zažili jen podmíněnou lásku založenou na odměnách a trestech.

Milovat můžeme kohokoliv

Tím se také dostávám k tomu, že láska není věcí pouze partnerskou. V tomto smyslu, který jsem vytyčil, mohu milovat naprosto kohokoli. Dítě, mladého i starého člověka, hodného i zlého. Láska znamená přát druhému dobro, chtít pro něj dobro. Bez ohledu na to, co z toho budu mít já.

Na této lásce je založené celé křesťanství. Vychází z víry, že samotný Bůh je Láska. Bůh chce naše dobro tak moc, že neváhal za nás položit svůj život v osobě Ježíše. To je nejvyšší level lásky - zemřít pro druhého. V tomto případě přijmout jeho trest, trest smrti, aby on mohl žít. Jak říká Ježíš: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele." (Jan 15,13) Naše lidská láska má své limity, na které denně narážíme. Pokud však čerpáme z tohoto vědomí, že je zde Někdo, kdo nás tolik miluje, dává to sílu milovat také nám.

Ježíš nás vyzývá, abychom šli ještě dál. Milujte své nepřátele. Budete-li milovat jen ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? (Mt 5,44-46) Vždyť i zlí lidé milují ty, kdo milují je. My máme být lepší. Jednejme s druhými tak, jak chceme, aby oni přistupovali k nám. Pokud budeme milovat jen ty, kteří milují nás, za chvíli na světě žádná láska nezůstane, protože každý si ušetří minimálně kousek pro sebe, až jednoho dne nezůstane nic. Pokud se zlo nezastaví u nás tím, že ho nebudeme oplácet, nemůžeme spoléhat na to, že se zastaví u ostatních. A pokud my nebudeme prokazovat lásku i těm, které nikdo jiný nemiluje, nemůžeme očekávat, že druzí jen tak bezdůvodně začnou milovat nás.

Milovat může jen ten, kdo je milován

Možná si říkáte: A co já? Kdo naplní moje potřeby? Nelze milovat, pokud sami lásku nepřijímáme. U lidí tomu tak mnohdy je. V našem okolí se nenajde nikdo, kdo by nás měl rád. Jako křesťané však máme víru, že vždy je tu pro nás Někdo, kdo nás miluje víc, než jakýkoli člověk. Pro koho jsme nejdůležitější osobou v celém vesmíru (ano, všichni jsme pro něj nejdůležitější). Proto i kdyby nás nemiloval vůbec nikdo z lidí, stále máme Někoho kdo nás miluje víc, než jsou schopni všichni lidé dohromady. Také nám pomáhá vědomí, že teď sice trpíme, ale to utrpení jednou skončí a pak, pokud to budeme schopni přijmout a lásku k ostatním v sobě nezapřeme, budeme po smrti přijímat dobro v plné míře. V ideálním světě by navíc naplňování našich potřeb měli zajišťovat druzí lidé, kteří budou nezištně milovat zase nás. Nemůžeme však s naší láskou čekat na druhé. Musí být skutečně nepodmíněná. Zcela zadarmo.

Láska je služba

Láska je tedy službou druhému člověku. V tomto smyslu prokazuje lásku druhým každý člověk, který jakýmkoli způsobem, klidně skrze své povolání, přispívá ke zlepšování jejich situace. Tak může lásku prokazovat popelář tím, že odváží naše smetí, policista tím, že se stará o naše bezpečí, prodavačka tím, že nám zprostředkuje zboží, které potřebujeme, psycholog tím, že nám pomůže se zorientovat v našich emocích atd. Aby to však bylo láskou, podmínkou je, aby ti lidé měli skutečně za cíl zlepšení situace druhých. Služba se totiž dá vykonávat také z donucení, nebo proto, že k dosažení cíle (např. uživení sebe sama) nebyla jiná možnost. A tak můžete potkat nerudnou prodavačku, policistu nebo úřednici, jejichž služba pro vás nebude z lásky. Neplatí tedy, že každá služba je láskou, ale láska by vždy měla být službou.

Závěrem

Láska tedy rozhodně není totéž, co motýlci v břiše, opojné pocity a vznášení se v oblacích (ačkoli tyto věci samozřejmě mohou být výsledkem i skutečné lásky a není neobvyklé, když se do sebe dlouhodobí partneři znovu zamilují). Láska je na prvním místě usilování o dobro druhého člověka bez ohledu na to, co nás to bude stát. Láska je službou druhým lidem. A tak si ji vzájemně prokazujme. Učiníme tak svět lepším místem.